Miláno – průvodce městem

Úvodní strana

město

  • Milán (italsky Milano), 1 300 000 obyvatel
  • sever Itálie, oblast Lombardie

měna

počasí

turistické informace

  • Galleria Vittorio Emanuele II na náměstí piazza della Scala, tel.: +39 02 884 55555

ubytování

  • levné pokoje od cca 200,- za osobu na noc
  • průměrné ubytování od 500,- za osobu na noc
  • nadstandard od cca 1500,- za osobu na noc

proč do Milána

  • bohatá historie (kultura, památky)
  • nákupy

průměrné ceny

Vycházíme z průměrných cen v běžně dostupných obchodech. V supermarketech je vše výrazně levnější, v turistických zónách většinou na horních hranicích a dražší. káva od 1,1€ – 4€ pivo od 1,40 – 3€ oběd (často první a druhý chod, první chod od 6€, druhý chod od 8€, v turistických zónách kolem od 10 – 15€ za běžný oběd)

TOP památky

  • La Scala
  • Katedrála
  • Navigli kanály
  • stadion San Siro

příroda

Český konzulát

Důležitá telefonní čísla

  • +39 mezinárodní předčíslí
  • 118 – první pomoc
  • 115 – hasiči
  • 113 – policie
  • další důležitá čísla a informace o bezpečném cestování

Tipy

Turistické informace

  • Info Milano
  • Kontakty: Galleria Vittorio Emanuele II na náměstí piazza della Scala, tel.: +39 02 884 55555
  • Otevírací doba: PO-PÁ 9:00 – 19:00, SO 9:00 – 18:00, NE 10:00 – 18:00

City card

  • Pokud plánujete navštěvovat v Miláně více památek a nebo využívat hromadnou městskou dopravu, tak se vám jistě vyplatí pořídit si městkou kartu, kterou lze objednat na speciálních stránkách Milano card.
  • S kartou máte zdarma dopravu MHD a zlevněné (nebo zdarma) vstupy do vybraných muzeí a galerií. Kartu lze zakoupit na 24 hodin (7€), 48 hodin (13€), 72 hodin (19€).

Ubytování

Milán je veliké město, na které se vyplatí udělat si dostatek času. Proto doporučujeme ubytovat se a návštěvu rozdělit alespoň na dva či tři dny.

Ubytování ve městě je rozličné, naleznete levné hostely a ubytovny, menší a střídmě zařízené apartmány, ale také komfortní hotelové pokoje či ubytování nadstandartní a luxusní.

Do 1200,- za 2 osoby na noc

  • Nejlevnější variantou jsou sdílené pokoje s více postelemi. Příjemnou variantou je například Hostel Colours, ve kterém si můžete vybrat počet lůžek na pokoji, ve společných prostorách si dáte italskou snídani a potkáte mnoho zajíamvých lidí. Noc pro dva seženete zhruba od 500,- korun.
  • Podobně je na tom Hostel San Siro se sdílenými pokoji od 400,- pro dva za noc a dvoulůžkovými pokoji od 1400,- za noc pro dva. Nebo Hostel Lumiere se zhruba stejnou nabídkou služeb.
  • Příjemné, dobře hodnocené a levné ubytování nabízí i malý Hotel Vienna. Dvoulůžkový pokoj tu seženete od 1200,- za noc.
  • Za 1200,- na noc pro dva se můžete ubytovat i v pokoji se sdílenou koupelnou a kuchyní v centru města. Jedná se o Penzion Bright big room in stylish house.

Do 2500,- za dvě osoby na noc

V této kategorii je v Miláně největší počet pokojů a tak jsme pro vás vybrali jen ty nejlépe hodnocené a zároveň dopravně dobře dostupné.

  • Aparthotel Versoverde Alzaia Naviglio Grande nabízí ubytování v příjemných a útulných hotelových pokojích od zhruba 2000,- pro dva za noc. Z tohoto hotelu koukáte přímo na krásné kanály Navigli.
  • S vynikajícím hodnocením je také Seveso Apartmens v centru města. Tento hotel nabízí rovněž jednolůžkové pokoje. Ubytování pro dva na noc tu začíná na cca 1500,- a jednotlivé apartmány mají sdílenou kuchyň s kávovarem.
  • Moderní a příjemné vkusné ubytování v dostupné lokalitě nabízí od cca 2000,- za noc pro dva penzion Bed Milano Linate.
  • Výjimečné je také designově propracované ubytování v B&B Antico Cortile od zhruba 2000,- za noc pro dva s vynikající snídaní a velmi vysokým hodnocením ubytování.
  • Příjemné je ubytování v moderních pokojích Da Canal, které mají zahrádku a k dispozici k zapůčejí kola. Ceny zde začínají na 1600,- pro dva za noc.
  • V této kategorii jsou dobře hodnoceny např. Casa Rebecca in Niguarda, B&B Parco Lambro, Appartamento Tortona Navigli a mnoho dalších.

Do 5000,- za dvě osoby na noc

  • Za 3000,- na noc pro dva je např. Apartmán Ciprosette Casa Marylin, který je výjimečný velikými pokoji a umístěním v centru města. Za stejnou cenu najdete pokoje v opravdu krásném, moderně a stylově zařízeném hotelu s výhledem na zahradu Bronzinou House.
  • Opravdu krásné je stylové ubytování se zahradou a balkony v Rossosegnale, kde se ubytujete od 3100,- pro dva na noc a za stejnou cenu je nadprůměrně hodnocen i hotel Aparthotel Meneghino.
  • V centru města je také oblíbený zrekonstruovaný apartmán s kuchyní Milano Apartments Sant’Agostino, který pronajímá jednotlivé apartmány od 3300,- pro dva na noc a nabízí i třílůžkové pokoje.
  • Kolem 4000,- za noc pro dva zaplatíte ve stylovém prostředí Zuretti 61, který se nachází rovněž v centru a nabízí více druhů společných prostor se sdílenou WiFi sítí a mimo moderní ubytování i restauraci, terasy a různorodé pracovní prostory.

Od 5000,- za dvě osoby na noc

  • opravdu luxusní ubytování v apartmánech s obývacím pokojem nabízí třeba My place Corso 11 Apartmens za cca 6000,- za noc.
  • Výjimečně hodnocen je rovněž Milano Apartmens Navigli zejména pro své umístění v centru města. Zde začínají ceny na 5000,- pro dva. Pokoje mají vlastní balkony situavané do tichého vnitrobloku.
  • Pokud máte rádi zámeckou atmosféru, zdobený porcelán, květiny a renesační rámy zrcadel a obrazů, pak si můžete pronajmout od cca 5000,- za noc apartmán v B&B Luini 8.
  • Za 13000,- si můžete pronajmout luxusní apartmán Milano Apartmens s moderní kuchyní, velikou terasou a obývacím pokojem v úplném centru města.

O městě

Milán je rušné město plné moderních obchodů a značek světových návrhářů mezi historickými skvosty a památkami. Město plné lidí za každého počasí. Město, které stojí za návštěvu právě pro tak výstižnou italskou temperamentní atmosféru.

Itálie sestává z dvaceti regionů (oblasti jako u nás kraje). Každý z regionů má své provincie. Město Milán spadá do severozápadního regionu a provincie Lombardie.

Milán, italsky Milano je hlavní město provincie Lombardie, nachází se v nadmořské výšce 120 m n.m. a má zhruba 1 300 000 obyvatel. Je to druhé největší město celé Itálie (po Římu). Jedná se o nejvýznamnější průmyslové centrum celé země.

Milán je městem módy, obchodů, kultury, trendů a jakousi značkou bohatého a světově významného severu.

Ve městě má sídlo italská burza, dvě letiště, několik vysokých škol a je to rovněž sídlo mnoha význačných návrhářů, architektů a politicky významných lidí celé Itálie. Milán je jedno nejbohatších a nejvíc rozvinutých měst Evropy.

Z kulturních zajímavostí musíme zmínit slavnou operu La Scala, ohromnou gotickou katedrálu a pro sportovce fotbalové sídlo AC Milán a Inter Milán.

Ve městě se platí eurem a domluvíte se italsky, prakticky všude pak anglicky. Velká část obyvatel severní Itálie ovládá i němčinu.

Stručná historie

Starověk

Základní kámen Milána byl položen v roce 603 př. n. l. kelty z Galie. Městu dali nejprve název Mediolanum (město uprostřed roviny). Římané do oblasti Galie vtrhli v roce 222 př. n. l. a obsadili tuto oblast společně s údolím řeky Pád. Západořímské říši vládl Konstantin Veliký, který se zasadil v roce 313 o svobodu náboženství pro křesťany. V té době byl zvolen prvním biskupem Sv. Ambrož.

Po první fázi rozvoje města přichází období nájezdníků a Milán je tak poprvé zničen Attilou v roce 452. Pak na město útočí gótští nájezdníci a v roce 568 ho obsazují Langobardi – germánský kmen v čele s králem Alboinem. Ti upouští od barbarských tradic a postupně přechází ke křesťanství a římským zvyklostem. V 9. a 10. století pak vzniká a vzkvétá Lombardie, součást říše Karla Velikého.

Vznikají velkolepé kostely a jiné stavby a Milán se stává městským státem. Díky nabyté popularitě je ale centrem mnoha dalších válek. Město zabírá císař Fridrich Barbaross v roce 1162 a toho pak poráží nově vzniká Lombardská liga.

Středověk a rozvoj

Ve 13. století se v Miláně začínají usazovat významné šlechtické rody. Rod Visconti, kteří jsou pro podporu německého císaře a proti nim rod Torriani, kteří stojí za papežem.

Od roku 1395 funguje vévodství, kterému vládne Giano Galeazza Visconti. Ten rozšiřuje oblast Milána až k Bologni a Perugii. Ještě předtím, než podléhá moru a umírá, dohlíží Giano Visconti na stavbu milánské katedrály a hradu.

Renesance

Po rodu Visconti vládu přebírá rod Sforzů a Milán se rozvíjí v oblastech průmyslu, textilní výroby a také se zde vyrábí zbraně. Vévodu Maria Sforzu pak zavraždili v roce 1476 na schodech milánské kaple.

Po něm přichází jeden z nejproslulejších vládců Ludovico Il Moro. Je to období politického boje o moc v celé Evropě. Ludovico je mistrem politických pletek a tak se mu podaří spojit s Francií a Svatou říší římskou. Pak se spojil ještě s Benátkami. Styky podporoval výhodnými sňatky celé rodiny.

Měl rád vkus a zdobenou renesanci a tak podporoval mnoho umělců a zasadil se o rozvoj celého Milána. Pod jeho vládou tvořil např. Leonardo da Vinci, který měl na starost dvorní slavnosti, ale věnoval se i mnohým lékařským a vědeckým studiím. V Miláně můžete vidět jeho obraz Poslední večeře.

V roce 1535 se vlády ujali španělští nájezdníci a zavládlo tu téměř 200 let opravdu temného neklidného období zakončeného ohromnou morovou epidemií v roce 1630. Španěly vyhnali až rakouští Habsburkové, kteří tu dalších 200 let válčili. Až za vlády Marie Terezie město začalo znovu vzkvétat. V té době bylo postaveno několik významných staveb jako – Teatro alla Scala či Palazzo Reale (královský palác).

Rakouské vládce vyhnal v roce 1796 Napoleon Bonaparte, který tu byl korunován (1805). Pak ještě následoval jeden dynamický vpád Rakouska, ale Italové ho už ustáli bez větších škod.

Sjednocení

Itálie byla sjednocena až v roce 1870. Prvním králem byl Viktor Emanuel a jako hlavní královské město zvolili Řím. Během padesáti let se počet Italů ztrojnásobil a Milán expandoval na pozici jednoho z nejvýznamnějších průmyslových, politických a kulturních měst země. V souvislosti s vlnou růstu vzniká první socialistická strana, po první světové válce pak rovněž fašistické skupiny. Během druhé světové války tu panuje Mussolini, kterého na konci popraví a pověsí v Miláně u benzínové stanice (Piazzele Loreto) s tělem jeho milenky hlavou dolů.

Ve druhé světové válce byl Milán velmi poškozen bombardováním, ale město zrekonstruovali a obnovili prakticky hned po skončení války. Společně s Janovem a Turínem vytvořili průmyslové centrum celé Itálie. V Miláně sídlí mnoho velkých továren (Fiat, Alfa Romeo, Pirelli) a stěhují se sem další a další lidé . Souběžně se Milán stává městem designu, módy a médií.

90. léta a současnost

V devadesátých letech je odhalena evropská korupční aféra Mani Pulite (Čisté ruce) a obviněno je osm premiérů a zhruba 5000 podnikatelů. Pak tu ještě probíhá další politicky skandální období premiéra Silvia Berlusconiho. Ten rezignoval v roce 2011.

V roce 2015 se v Miláně pořádá světová výstava Expo a město vytváří unikátní urbanistický projekt pro obnovu a inovaci Milána. V té době se ještě zvětšuje veletržní centrum Fieramilano, který je největším v Evropě.

Staví se nové centrum CitiLife, kde jsou mrakodrapy, muzea, park a rovněž nová stanice metra. Rozšiřuje se také milánský kanál Navigli a další trasy metra. Díky pořádání Expo 2015 se město zaměřuje na udržitelnost rozvoje a zdá se, že překoná ekonomicky vypjaté situace společně s problémy se znečištěním a bude tak znovu reformováno.

Památky

obraz Poslední večeře (L’Ultima Cena)

Tento slavný obraz Leonardo da Vinci namaloval v letech 1494 – 1497 pro Ludovica Sforzu a Beatrici d’Este na stěnu dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie. Obraz měří neuvěřitelných 8,8 x 4,6 metru a zabírá tak prakticky celou stěnu reflektáře. Jedná se o jedno z nejslavnějších světových děl vůbec.

Obraz znázorňuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři předtím, než je Ježíš zrazen. Jsou zde zachyceny výrazy všech apoštolů po tom, co jim Ježíš sdělil zprávu o zradě jednoho z nich. Na obraze je zachycena diskuze udivených apoštolů nad tou zprávou a kontrastující Jidáš, který je jako jediný mimo diskuzi a od stolu se odklání a couvá. Z obrazu tak má být patrné, že Jidáš už ví o tom, že ho Ježíš odhalil. Jidášova tvář jako jediná není ve světle.

Kolem obrazu se vytvořilo nespočet záhad a teorií. Některé z teorií mluví o konspiračních teoriích a o mnoha symbolech, které jsou v obraze Leonardem ukryty. Někde jsou popisovány trojúhelníkové kompozice celého obrazu, ve kterých je symbolika svaté trojice (Ježíš má tvar trojúhelníku, trojice apoštolů, vyobrazení zlatého řezu, atd.) Jiné konspirační teorie mluví o tajném vyobrazení Marie Magdalény. Což vyvrací odbornící s argumenty, že by pak na obraze chyběl dvanáctý z apoštolů. Další teorie rozebírají chybějící kalich na stole, zrcadlové malby a postavy, které se objeví po překreslení obrazu nebo fakt, že na Leonardově verzi Poslední večeře nemá nikdo svatozář.

Popularita díla a počet teorií a výkladů o jeho smyslu se znásobil po vydání bestselleru Dana Browna – Šifra mistra Leonarda a jeho zfilmování.

V současnosti je třeba provést rezervaci na přesný čas návštěvy dlouho předem.

  • Kontakty: Piazza Santa Maria delle Grazie 2, web: http://legraziemilano.it/, tel.: +39 02 467 6111
  • Otevírací doba: PO – SO 8:00 – 18:30
  • Vstupné: dospělí 12€, zvýhodněné 7€ (návštěvu je třeba rezervovat předem na speciálních rezervačních stránkách, doba u obrazu je omezena na 15 minut, cestou projdete ve skupině třemi aklimatizačními a očišťovacími komorami)

Klášter St. Maria delle Grazie

Díky Leonardovu neslavnějšímu obrazu Poslední večeře je často klášter jako takový přehlížen. Přesto se jedná o velmi zajímavou stavbu s pestrou minulostí. Klášter je od roku 1980 zapsán se seznamu Světového dědictví UNESCA.

Byl postaven v letech 1463–1481 na přání tehdejších panovníků z rodu Sforzů. Architektem stavby byl Donato Bramante. Ačkoliv s největší pravděpodobností měl pozdější úpravy na svědomí architekt Giovanni Antonio Amadeus. Neexistují dostatečné historické záznamy, které by podávaly jasné informace.

Nejstarší část kostela je gotická, s freskami svatých a blahosklonných dominikánů na stěně, další část je přistavena v renesančním stylu s mauzoleem pro rodinu Sforzů. Portál je mramorový, zdobený výraznýmmi vlysy a erby. Klášter je čtvercový, tvořen pěti terakotovými oblouky a mramorovými renesančně zdobenými sloupy. Vevnitř je hezká symetrická zahrada s kašnou uprostřed, kolem které vede obloukový ochoz se zvětšenými fotografiemi obrazu Poslední večeře a dalšími malbami. Naleznete tu obraz Poslední večeře Leonadra da Vinciho, ale také velmi významnou fresku Ukřižování z roku 1495 od Giovanniho da Montorfana.

Kostel byl výrazně poškozen bombardováním v roce 1943, ale stěnu s Poslední večeří nálety nepoškodily. Po válce proběhla značná rekonstrukce celého objektu.

  • Kontakty: Piazza Santa Maria delle Grazie 2, web: http://legraziemilano.it/. tel.: +39 02 467 6111
  • Otevírací doba: PO-PÁ 7:00 – 12:00, 15:30 – 19:30, SO, NE a svátky 7:30 – 12:30, 16:00 – 21:00
  • Vstupné: zdarma

Opera La Scala

Historie budovy opery je velmi spletitá. V roce 1381 nechala manželka milánského panovníka Viscontiho postavit na náměstí Piazza della Scala kostel Santa Maria della Scala. Na jeho místo později vystavěli divadlo Regio Ducale, které v roce 1776 vyhořelo a o sto let později byla tato budova zrekonstruována do podoby divadla (Theatro alla Scala). Během druhé světové války pak byla opera poničena ještě bombardováním a její opětovný provoz byl zahájen v roce 1946.

Divadlo Teatro alla Scala založili za vlády Marie Terezie. Architektem neoklasicistního pojetí budovy byl Giuseppe Piermarini a La Scalu otevřeli v roce 1778 operou Antonia Salieriho.

Prvním významným skladatelem, který se tu usídlil v roce 1812 byl Gioachino Rossini. V té době se začala hrát pravidelně opera a do repertoáru byl zařazen i balet.

Pak následovala výjimečná sezóna vážné opery Vincenza Belliniho (1822-1825). Po něm v La Scale působil Giuseppe Verdi a cyklus jeho operních seriálů trval opravdu dlouho (1813-1901). Za nejvýznamnější je považována jeho třetí opera Nabucco.

Po válce přichází nový umělecký ředitel Toscanini s divadelní reformou. Jako jeden z nejlepších dirigentů té doby obnovil Verdiho díla a do repertoáru zařadil také do té doby ne příliš uznávaného Richarda Wagnera. Významným poválečným dirigentem La Scaly je Guido Cantelli a později Claudio Abbado nebo Riccardo Muti.

V roce 1991 nový ředitel Roberto Gabbiani založil nadaci La Scala a divadlo zmodernizoval a zrekonstruoval. Další rekonstrukce probíhala v rozmezí let 2001-2004.

V současnosti má opera k dispozici přes 2000 míst a je jednou z největších oper Evropy. Řadí se ke špičce operních domů nejen v Evropě, ale celosvětově. V jedné části opery je umístěno velmi zajímavé divadelní muzeum dokumentující historii opery a La Scaly, které můžete navštívit.

Katedrála Narození Panny Marie

(Duomo de Milano) Milánská katedrála Narození Panny Marie je největší gotickou katedrálou a pátou největší katedrálu světa celkově. Je ústřední dominantou náměstí Piazza del Duomo. Začala se stavět v roce 1386 na popud tehdejšího panovníka Giana Galeazza Viscontiho a dokončena byla až v roce 1887. Její poslední rekonstrukce pak probíhala na konci 20. století.

Chrám katedrály je 157 metrů dlouhý a 109 metrů široký. Zdi jsou z mramoru, uvnitř najdeme sbírky barokní i renesanční. Katedrála má neuvěřitelných 135 věží a najdete zde například největší sluneční hodiny v Evropě (v hlavní lodi chrámu u dveří) nebo nejvyšší sochu katedrály umístěnou na věži. Do celé katedrály se údajně vejde až 40 tisíc lidí.

Budova sestává z jedné hlavní lodě a čtyř bočních podélně a tří příčných, které tvoří v půdorysu hlavní kostelní kříž. Strop je vysoký kolem 45 metrů v průměru a podepírá ho 50 vysokých mramorových sloupů vevnitř a 40 zvenku. Podlaha je mozaiková. Najdete tu několik stovek mramorových soch (v různých zdrojích se uvádí číslo od 2000 do 4400 soch). Nejvyšší z věží chrámu dosahuje 108 metrů a na ní se tyčí socha Panny Marie (Madonnina).

Na celé střeše katedrály je fantastická terasa, kterou lze navštívit. Zdobená je spoustou soch a chrličů, které si můžete prohlédnout zblízka. Vidět je z ní v jasném počasí až na Alpy.

V kryptě pod zemí je hrobka Sv. Karla Boromejského, arcibiskupa, který umřel v roce 1584 tak, že byl stažen z kůže. Také tu je umístěna klenotnice plná zlata a stříbra z dob středověku. Další zajímavostí je mohutný kříž s Ježíšem, kterému Leonardo da Vinci vymyslel speciální systém, díky jemuž se dá spouštět. Katedrála má patery obrovské bronzové dveře, kterými vstoupíte dovnitř. Rozhodně stojí za návštěvu jak katedrála, tak její terasy i krypta s muzeem.

  • Kontakty: Piazza del Duomo, web: http://www.duomomilano.it, email: visite@duomomilano.it, tel: 02 720 233 75
  • Otevírací doba:
  • Katedrála: PO-NE 8:00-19:00
  • Krypta Sv. Karla: PO-NE 11:00-17:30
  • Duomo muzeum: PO-NE 10:00-18:00
  • Terasy: PO-NE 9:00-17:00
  • Vstupné: katedrála, krypta a muzeum: dospělí 3€, zvýhodněné 2€,
  • Vstupné na terasy: pěšky dospělí 9€, zvýhodněné 4,50€, výtahem 13€, zvýhodněné 7€

Královský palác

Královský palác (Palazzo Reale) je dokladem pestré historie Itálie od vlivu rodu Sforzů přes vlivy Napoleona až k moru či bombardování. Původně středověké sídlo sloužilo jako radnice, místo shromažďování a místo výkonu spravedlnosti. Nejprve zde působil rod Viscontů a pak rod Sforzů.

Pak palác chvíli patřil Španělům a Francouzům a chátral až do roku 1714. Následně ho rekonstruovali noví městští guvernéři. Poté převzali vládu i palác rakouští Habsburkové a z paláce udělali sídlo vládců. Do současné podoby Královský palác navrhl architekt Piermarini, který měl za úkol předělat všechny lombardské architektonické prvky a palác tak dostal nový neoklasicistní vzhled.

Sídlilo zde mnoho slavných panovníků – Marie Terezie, Napoleon, Ferdinand I. a nebo Savojský italský král. Jméno paláce se měnilo vždy podle aktuálních vládců.

Další úpravy a rekonstrukce prováděli architekti Andrea Appiani a Pelagio Palagi v době italského království po roce 1805. Po odchodu královské rodiny z Milána, potom co ztratilo město statut hlavního královského města, palác znovu chátral a byl využíván jen pro nějaké speciální oslavy, výstavy apod. V roce 1919 tu Vittorio Emanuele III. vítal prezidenta Wilsona.

Během druhé světové války palác značně poškodilo bombardování. Většina zámku byla nevratně zničena. To co nezničily bomby pak dodatečně zničil vliv počasí, protože zůstala poničená střecha.

V padesátých letech se tu začali pořádat velké výstavy, v letech osmdesátých již měl palác vybudované významné jméno nejen mezi umělci a ve dvacátých letech začala postupná obnova sídla. V současnosti se ještě některé části obnovují do původního neoklasicistního stylu ve spolupráci s Nadací architektonického dědictví Milána.

Nyní zde sídlí ústřední výstavní centrum Milána a konají se tu různorodé výstavy, při kterých spolupracují umělci z celého světa. Roční počet návštěvníků dlouhodobě překračuje milion. Výstavy zde jsou zahrnuty do střednědobých a dlouhodobých plánů zkušených kurátorů a muzeum podporuje výrazně i město Milán.

Hrad Sforzů

Hrad rodiny Sforzů (Castello Sforzesco) najdete na Hradním náměstí (piazza Castello). Úplně původně zde ležel hrad Viscontů a původní pevnost, která měla čtyři věže a padací most přes vodní příkop, pochází z roku 1360.

Když Visconti přišel v roce 1447 o moc, hradby obyvatelé strhli. Chvíli na to převzal místo Francesco I. Sforza a nechal vystavět hrad nový a zrekonstruoval zbytky původní stavby. Vzniklo tak okázalé sídlo Corte Ducale a jakási pevnost v pevnosti s novou věží Bona (torre di Bona).

Sídlo sloužilo jako místo setkávání umělců, malířů, hudebníků a literátů. Jako dvorní malíř a technik byl jmenován Leonardo da Vinci a jako architekt Donato Bramante. Vlády se pak ujal francouzský král Ludvík XII. a Sforzové odešli do vyhnanství. Následovalo období různých vpádů nájezdníků a tak tu chvíli působili Francouzi a Napoleon, chvíli také Španělé.

Na konci 19. století chtělo město hrad nechat strhnout, ale naštěstí se tak nestalo a dle návrhů architekta Luca Bertramiho byl hrad rekonstruován do renesanční podoby. Ve zdech pevnosti vznikl muzejní komplex.

V současnosti tu sídlí několik muzeí, nejvýznamnější z nich je Muzeum starých umění. Naleznete tu ale také muzeum hudebních nástrojů, muzeum nábytku či muzeum Umělecko průmyslové. Navštívit můžete celý hrad se všemi jeho muzei a věží.

Za palácem se rozkládá zámecká zahrada s parkem (Parko Sempione), před hradem nalezneme Arenu a stavbu Arco della Pace (oblouk míru). V parku je k diskpozici zdarma připojení k WiFi.

Kontakty: Piazza Castello, web: https://www.milanocastello.it/it/edificio, email: c.unitacastello@comune.milano.it, tel.: 39 02 8846 3700 Otevírací doba: PO-NE 7:00-19:30 Vstupné: dospělí 5€, snížené 3€, děti do 18 let zdarma (vstupenka platí do hradu a všech muzeí)

Navigli

Navigli (z italského splavný) je série kanálů, kterou začali budovat již na konci 12. století. Kanálů je v Lombardii pět, v Miláně jsou dva z nich. Funkcí bylo v minulosti několik. Obrana města, doprava do centra, zavlažování a také propojení obchodních cest až k moři přes kanály města Pavio a následně řeku Pád. V současnosti je lodní doprava možná z nedalekého města Piacenza až do moře.

Část kanálů a zejména systémy zdymadel navrhoval i Leonardo da Vinci, díky kterému došlo k jejich značnému vylepšení. Návrhy, které ke kanálům kreslil jsou dostupné v Muzeu Navigli Grande.

V 17. století pak kanály prodloužili Španělé, v Napoleonských dobách se rozšířila lodní doprava až na cestu do moře, v časech průmyslové revoluce to byla cesta pro dovoz uhlí, železa a hedvábí a export italských surovin.

Dva Milánské kanály jsou Naviglio Grande a Naviglio Pavese. Podél nich se dá jít na nekonečně dlouhé procházky, cestou potkáte miliony barů a restaurací a rovněž velké množství turistů a místních lidí. Konají se tu také pravidelné bleší trhy a sobotní trh. V okolí se nachází mnoho módních obchodů. Od jara do podzimu lze kanálem cestovat i v různých malých loďkách. Je to pestrý prostor pro celoroční setkávání a za každého počasí má jedinečnou atmosféru a stojí za návštěvu.

Kostel Sv. Maurizia z Monastera Maggiore

Tento zajímavý na první pohled nenápadný kostel rozhodně stojí za návštěvu. Najdete ho hned vedle benediktského kláštera jeptišek (nejstarší a největší ženský klášter v Miláně) a současně vedle [archeologického muzea(http://www.parcoanfiteatromilano.beniculturali.it/index.php?it/1/home) nebo lépe řečeno parku.

Stavět se začal již v roce 1503 týmem Giana Giacoma Dolcebuonova, o patnáct let později ho dokončil Crisoforo Solari. Patronem v té době byla rodina Bentivoglio, spřátelená s rodem Sforzů a benediktskými sestrami Monastero Maggiore.

Kostel má dlouhou loď vepředu určenou ke shromažďování mnišských sborů. Je rozdělen jakousi rozdělovací mříží na sál pro jeptišky a na část pro návštěvníky kostela.

Celý kostel je zdoben cykly obrazů od významných umělců Lombardie, převážně ze 16. století (Bernardino Luini, Paolo Lomazzo, Ottavio Semino, Simone Peterzeno a další). Nejvýznamnější jsou fresky Bernarda Luiniho, které znázorňují svaté, mučedníky a biblické příběhy. Dalším významných dílem je Adorazione dei Magi od Antonia Campiho nad hlavním oltářem. V kostele jsou také staré varhany od Giana Giacoma Antegnatiho. A fasáda budovy je ze šedého kamene z městečka Ornavasso.

V současností je kostel otevřen veřejnosti a je možné ho navštívit. Konají se tu často koncerty a různorodé slavnostní obřady.

Stadion San Siro

Slavný Milánský stadion San Siro byl postavel na popud tehdejšího prezidenta Piera Pirelliho v roce 1925 dle návrhů architekta Ulisse Stacchiniho. Oficiálně otevřen byl v roce 1926. Je domovským sídlem fotbalových klubů AC Milan a Inter Milan.

Původní stadion měl kapacitu 35 000 diváků na čtyřech tribunách. V roce 1935 koupilo stadion město a to ho v roce 1938 zrekonstruovalo a rozšířilo jeho kapacitu. Další rekonstrukce pak proběhla v šedesátých letech a po té stadion zůstal s kapacitou 85 000 diváků. Současně se instalovala moderní světla a o pár let později rovněž elektronické tabule a ukazatele. Zatím poslední rekonstrukce se pak konala před Mistrovstvím světa v roce 1990. Kapacita se zvedla ještě o 700 míst díky jedenácti betonovým traverzám. Ty jsou v současnosti jedním z hlavním typických znaků celého prostoru.

Mimo slavných fotbalových utkání a mistrovských pohárů se na stadionu konalo a stále pořádá mnoho dalších akcí. Koncertoval zde Jamajský zpěvák Bob Marley, slavní Rolling Stones nebo Bon Jovi.

V jedné z částí stadionu je pak vytvořeno a od roku 1996 zpřístupněno veřejnosti muzeum dokumentující histori AC Milán a Inter Milán. Zde si prohlédnete nepřeberné množství fotografií a starých dresů atd. nebo shlédnete dokumentární film o stadionu.

  • Kontakty: Piazzale Angelo Moratti snc, web: http://www.sansiro.net/, tel.: +39 02 48798201, email:store@milanosansiro.com
  • Otevírací doba: PO – NE 9:30 – 18:00 (pokud zrovna není nějaký zápas čijiná akce)
  • Vstupné: dospělí 17€, snížené 12€, děti do 6 let zdarma

Muzea a galerie

Vzhledem k tomu, že je Milán kulturně zajímavým městem s bohatou historií, nalezneme zde kolem stovky muzejních a galerijních prostor a každý si tak přijde na své. Kompletní seznam naleznete na turistickém portálu města. My pro vás vybrali ty nejnavštěvovanější a nejpopulárnější z nich.

Muzeum katedrály (Duomo muzeum)

Na náměstí katedrály (Piazza duomo) sídlí muzeum, které zachycuje historii vzniku katedrály. Naleznete zde obrazy a tapisérie, terakotové a jiné modely částí katedrály a historii celého vývoje stavby společně s jejím zdobením. Muzeum dokumentuje časové rozmezí od 15. do 20. století a jsou zde i artefakty starší, než samotná katedrála.

Mezi největší poklady patří starožitné slonovinové dlaždice z pátého až devátého století, stavební modely Ariberta z Intimiana z jedenáctého století nebo třeba zlatá díla z šestnáctého století. Je zde také největší z modelů celé katedrály v měřítku 1:20 z lípy a ořechu, jehož tvorba trvala tři sta let. Z gobelínů je významná série šesti děl zobrazujících příběhy Mojžíšovy a z tapisérií je nejcennější dílo “Mojžíš před Faraonem”.

V jednom z úseků muzea se také dozvíte, jak se dostala obrovská socha Madony v roce 1774 na nejvyšší věž katedrály a uvidíte různé ze soch a vitráží, které zde byli uloženy.

Obrazárna Brera (Pinacoteca di Brera)

Za návštěvu stojí Milánská obrazárna, která vznikla v původně jezuitské koleji z roku 1651. V roce 1776 se zde usídlila Milánská Akademie a začaly se utvářet galerijní sbírky. Nejstarší z děl jsou ze 14. století a většina děl je z období Lombardské a Benátské renesance. Galerie vznikla údajně za vlády Napoleona Bonaparte a jedním z cílů bylo vytvořit prostor podobný Pařížskému Louvru.

Za nejcennější jsou považovány oltářní obrazy ze 14. století od Giovanniho Da Milana a Ambrogia Lorenzettiho. Dále pak díla od italských renesančních tvůrců jako Piero della Francesca, Raffael Santi, Vincenzo Foppa, Donato Bramante nebo Giovanni Bellini.
Mimo renesanci ale uvidíte v galerii i díla barokní, zastoupená autory jako Pietro Longi, Canaletto, Anthonis van Dyck nebo Peter Paul Rubens.

K nejoblíbenějším dílům pak patří obraz Oplakávání mrtvého Krista (1506, Andrea Mantegna) a Polibek (1859, Francezko Hayes).

  • Kontakty: Via Brera 28, web: http://pinacotecabrera.org
  • Otevírací doba: ÚT-NE 8:30 – 19:15
  • Vstupné: dospělí 10€, zvýhodněné 7€

Muzeum Navigli Grande

V roce 2008 bylo v Miláně otevřeno zajímavé fotografické muzeum, které dokumentuje minulost a vývoj kanálů Navigli. Naleznete tu v první části fotografie a dokumenty ilustrující původní Naviglio – systémy zavlažování, rybolov, architekturu břehů apod. Rovněž nákresy od Leonarda da Vinciho a různé další zajímavé původní plány, návrhy apod. V části druhé se výstava věnuje historii 20. století a postupnému vývoji kanálů. Muzeum rovněž dokumentuje různé rytiny, mapy a kresby z minulosti a zaměřuje se i na zajímavé a výjimečné stavby v okolí kanálu, jako např. Lombardské vily tehdejší aristokracie.

Muzeum najdete přímo u kanálu Naviglio Grande v paláci Archinto, který má strukturu středověkého hradu s věžemi. Budovu navrhl na začátku 18. století Federico Pietrasanta na příkaz hraběte Philipa Archinta.

Kontakty: web: http://www.turismo.milano.it/wps/portal/tur/it/arteecultura/musei/tematici/MuseoNaviglioGrande, Via Matteotti 37, tel.: +39 02 94978028 Otevírací doba: PO 14:30 – 18:00, ÚT-PÁ 15:00 – 18:00, SO 10:00 – 12:00, 14:30 – 17:00, NE 15:00 – 18:00 Vstupné: zdarma

Muzeum 20. století (Muzeo del Novecento)

V jedné z částí královského paláce je na místě zbořené budovy vystavěna relativně nová třípatrová budova Arengario, kde nalezneme muzeo del Novecento – muzeum 20. století. Nachází se tu sbírka víc než čtyř tisíc děl od italských umělců dvacátého století. Muzeum je otevřeno od roku 2010 a mimo výstavy exponátů se stará rovněž o studium a propagaci kulturního dědictví italského dvacátého století.

Najdeme zde díla od avantgardních mistrů jako Pablo Picasso, Georges Braque nebo Paul Klee. Dále světové futuristy (Umberto Boccioni, Giacomo Balla, Gino Severini Carlo Carra) a ve třetím patře neformální díla italských mistrů jako jsou Alberto Burri, Emilio Vedova, Giuseppe Capogrossi, Carla Accardi a další. Nejvyšší patra pak patří současným moderním umělcům.

Projdete se chronologicky uspořádanými sbírkami a rovněž navštívíte pokoje se samostatnými kolekcemi různých monografických expozic. V prostorách se nachází také knihkupectví s restaurací a konferenční místností. Muzeum je lávkou propojeno se starou budovou královského paláce.

Muzea na hradu Sforzů

V hradbách bývalého sídla rodu Sforzů (Castello Sforzesco) v současnosti nalezneme několik muzejních prostor. Za jednotné vstupné tak můžete navštívit hrad i všechna muzea s hradní věží.

Na stránkách hradu Sforzů naleznete podrobný popis jednotlivých muzejních prostor společně s popisem vystavovaných exponátů.

Sídlí zde Muzeum antického umění (někdy také nazýváno muzeum starých umění), kde najdeme třeba práci Michelangela a Obrazárnu (Pinacoteca) se sbírkou od starých Benátských mistrů. V této části jsou exponáty soch z dob křesťanství a středověku a pár renesančních děl. Vzácné jsou římské sarkofágy nebo pohřební jezdecký monument Viscontiho. Stěny jednoho ze sálů jsou zdobeny malbami navrženými Leonardem da Vinci, které vytvořili dle jeho návrhů Leonardovy žáci.

Dalším muzejním prostorem je Pieta Rondanini, kde je nedokončené sousoší Michelangela na němž pracoval devět let, naposledy pár dní před svou smrtí.

Nalezneme zde také Muzeum hudebních nástrojů s fascinující sbírkou strunných a drnkacích nástrojů, Muzeum umělecko průmyslové, ve kterém jsou sbírky gobelínů, keramiky, šperků, hodin, porcelánu a mnoho dalšího.

Dále Archeologické muzeum zaměřené na starověký Egypt, Muzeum nábytku a dřevěných plastik dokumentující 600 let historie nábytku, Numizmatickou sbírku s mincemi a medailemi, prostory zaměřené na díla Leonarda da Vinciho a v neposlední řadě také rozsáhlé knižní archivy.

  • Kontakty: Piazza Castello, web: https://www.milanocastello.it, tel.: 0 288 463 700
  • Otevírací doba: ÚT-NE 9:00-17:30
  • Vstupné: dospělí 5€, zvýhodněné 3€, vstupné zahrnuje vstup do všech muzeí i hradu.

Muzeum Poldi Pezzoli

Trochu stranou všeobecného zájmu, avšak nedaleko La Scaly naleznete muzeum aristokrata Giana Giacomo Poldi Pezzoliho, který se narodil v Miláně v roce 1822. Jeho otec zdědil rozsáhlý majetek a jeho žena byla dcerou dědice nejslavnějšího muzea v Miláně.

Pezzoli proto pokračoval se sběru kulturních pokladů světa a starožitností všeho druhu. Poldi cestoval po Evropě a zkoumal moderní trendy o sběru uměleckých děl. V roce 1849 pak zahájil svůj projekt soukromého muzea v Miláně.

Jako první vytvořil zbrojnici, což byla jeho největší sběratelská vášeň. V roce 1850 pak pokračoval koupí obrazů z období lombardské, benátské a toskánské renesance.

Souběžně renovoval svůj byt v dřívějším sídle jeho rodiny a malby v paláci svěřil malířům Luigimu Scrosatimu a Giuseppe Bertinimu. Každý pokoj v patře pak byl renovován v nějakém stylu. Ložnice neobarokní, Černý pokoj renesanční, atd.

Po jeho smrti se vykonala jeho závěť, ve které si přál, aby jeho sbírky společně s rodinným palácem sloužili veřejnosti. Muzeum bylo otevřeno v roce 1881.

Vystaveni tu jsou např. díla autorů Piero del Pollaiolo, Sandro Botticelli, Francesko Guardi, Giovanni Bellini, Francezco Hayez. Mimo obrazy tu jsou také sbírky zbraní a zbrojí, porcelánu a keramiky, dobového oblečení a mnoha dalšího.

Parka a zahrady

Ve městě je poměrně dost prostor se zelení a rozmanitých parků a zahrad. Na stránkách města naleznete jejich souhr, tady jsou ty nejzajímavější z nich.

Botanická zahrada Brera

Tato zahrada byla založena v roce 1775 Marií Terezií v dřívějších prostorách Jezuitů, kteří sídlili v přilehlých prostorách Paláce Brera. Později se majetek stal vlastnictvím Habsburků. Nyní je to krásný zahradní park o rozloze 25 000 m².

Zahrada je koncipována do vzdělávacích sekcí a spolupracuje s vědci a výzkumníky vysokých škol. Hraje rovněž významnou roli v ochraně a podpoře biodiverzity vzácných druhů rostlin i živočichů. Od roku 1935 ji spravuje univerzita Milána. Zahrada má tři části, ve dvou z nich jsou květinové záhony, třetí sektor je členěn jako arboretum se stromy. Projít se můžete rovněž třemi velikými skleníky. Některé z místních rostlin pochází z 18. století.

V roce 2005 prošla zahrada rozsáhlou rekonstrukcí a nyní je přístupna veřejnosti a je celá bezbariérová.

Park Sempione

Park, který byl vytvořen v roce 1890 a má rozlohu neuvěřitelných 386 000 m². Zahrada se vine podél hradu Sforů centrem Milána. Stylem se jedná o klasickou anglickou zahradu s mnoha netradičně asymetrickými prvky, která je celá oplocená. Základní architektonický návrh parku je od architekta Emilia Alemagna. V roce 1957 tu působil architekt Vittoriano Vigano a krajinář Pietro Porcinaj.

Z pamětihodností parku jsou pak zajímavé např. sochy od Francesca Barzagha nebo rozhledna torre Littoria od Gia Pontiho z roku 1932.

Naleznete tu dostatek místo pro procházku, výlet s dětmi, posezení v trávě či posezení v některé z kaváren a hospůdek. Po celém parku jsou přístupné toalety, voda, občerstvení, lavičky a několik dětských hřišť. Vedou tudy dvě naučné poznávací stezky zaměřené na vzácné parkové dřeviny a sídlí tu knihovna.

Od jara do podzimu se tu koná mnoho akcí jako koncerty, sportovní aktivity, komunitní akce atd.

  • Kontakty: vstup do parku je možný z více stran, např. – Via Pagano, Piazza Castello, Viale Elvezia, Milton Avenue
  • Otevírací doba: listopad – únor 6:30 – 20:00, březen – duben 6:30 – 21:00, květen 6:30 – 10:00, červen – září 6:30 – 23:30, říjen 6:30 – 21:00
  • Prohlídky s průvodcem botanikem je možné objednat na telefonním čísle 02/88464456.

Park Indro Montanelli

Park, který se původně jmenoval Giardini di Porta Venetia přejmenovali v roce 2002 na památku italského spisovatele Idra Montanelliho.

Jedná se o menší zahradní park, který je kombinací neoklasicistního uspořádání geometrických květinových záhonů společně s francouzským stylem. Park navrhl architekt Giuseppe Piermarini a dle jeho návrhů byl tvořen v letech 1783 – 1786.

Původně se jednalo o menší zahradu s výhledem na dnešní Corso Venezie a doporučovalo se docházet sem na kondiční a zdravotní vycházky. Později park rozšířili o rovné delší stezky s řadami citrusových stromů, jalovců a kaštanů.

Ve druhé polovině 20. století pak park prošel opětovnou sérií úprav, o které se postaral architekt Balzaretto. Dotvořil zde rybníky, vodopády a umělé kopce a skály.

Ze zajímavostí parku lze jmenovat památky na počest geologa Antonia Stoppaniho, filozofa a kněze Antonia ROsminiho nebo spisovatele Giuseppe Giacosiho. Botanicky významnými jsou staletý Platan a jeden vzácný druh cypřiše.

Otevírací doba: listopad – únor 6:30 – 20:00, březen – duben 6:30 – 21:00, květen 6:30 – 22:00, červen – září 6:30 – 23:30, říjen 6:30 – 21:00

Nákupy

Milán je moderní město proslulé fantastickými módními návrháři a je jako stvořené k nakupování. Ať už běžného oblečení či luxusních rób nebo avantgardních výstřelků. V Miláně najdete vše co hledáte.

Město si vytvořilo plán ulic, které jsou k nakupování nejlepší. Každá z vybraných ulic se pak většinou na něco specializuje nebo je něčím výjimečná či typická. Na turistických stránkách města naleznete mapu slavných nákupních ulic Milána. Nejznámnější z obchodů, ulic a čtvrtí vhodných k nákupům jsme vám popsali tady.

Galerie Viktora Emanuela II.

Na náměstí piazza del Duomo najdeme nákupní galerii (Galleria Vittorio Emanuele II.). Jedná se o historicky významnou a ojedinělou stavbu, kterou navrhl architekt Giuseppe Mengon. Stavěla se 12 let a dokončili ji v roce 1877.

Galerie je 32 m vysoká a je sestavena z 353 tun železa. Skleněná osmihranná kopule uprostřed střechy je vysoká 47 metrů.

Originální je zastřešení ulic, které tvoří latinský kříž mezi jednotlivými budovami. Vstupy do budovy jsou antické, tvořené vysokými římskými oblouky. Pasáž je dlouhá 200 m. Zajímavostí je přístupná střecha celé galerie, na kterou vyjedete dvěma výtahy a můžete ji celou obejít.

Najdete tu luxusní značkové obchody a slavné kavárny. Vyzkoušet si můžete klobouky Borsalina, kolekce Prady a Louis Vuittonu, obchody značek Armani, Versace, Gucci a mnoho dalších.

Všechny obchody v Galerii musí mít názvy a vše ostatní vyobrazeno zlatým písmem na černém pozadí.

Traduje se, že pokud se chcete do Milána vrátit, máte si dupnout v galerii na zem na ornament býků na dlaždici uprostřed zdobeného osmiúhelníku podlahy.

La Rinascente

Jeden z největších a nejznámnějších obchodních domů Milána, ne-li celé Itálie. 8 pater obchodů, kde najdete vše, na co pomyslíte. Oblečení, dekorativní výrobky, skleněné výrobky, jídlo… Např. obuvy je zde věnováno zhruba 800 metrů čtverečních ve třetím patře. Obchod má historii 150 let a v roce 2016 byl oceněn jako jeden z nejlepších obchodů v Evropě. La Rinascente má několik center v dalších italských městech.

Quadrilatero d’Oro (Čtvrť módy)

Další proslavené místo plné módních i extravagantních značek od slavných návrhářů. Říká se jí zlatý čtyřúhelník, protože je ze všech stran obklopena obchody. Čtvrť s tímto palácem najdete mezi ulicemi Via Mone Napoleone a Via Manzoni, Via della Spiga a Via Sant Andrea. Milánští obyvatelé čtvrti říkají také Monte Napo. Ústřední značkou této oblasti je Armani, který tu má svůj obchodní dům s kavárnou a novým hotelem. Nedaleko jsou se svým obchodem a svými značkovými bary a kavárnami Dolce & Gabbana.

Corso Venezia

Dlouhá rušná ulici s auty, která vede od náměstí San Babila až k bráně Porta Venezie. Najdete v ní obchody luxusních značek umístěné v krásných renesančně zdobených domech. Sídlí tu obchod Armaniho i Prady a potkáte další spoustu známých jmen návrhářů a nejnovější výstřelky.

Corso Buenos Aires

Tato dlouhá ulice navazuje na Corso Venezia a pokračuje za bránou Porta Venezia až k náměstí Loreto. Je naopak plná obchodů s levnější módou. Na místo luxusních butiků narazíte na cenově dostupné obchody značek H&M, Zary, Foot Locker, Yves Rocher. Mezi nimi potkáte občerstvení typu Burger King…

Via Montenapoleone

Užší a klidnější ulička nedaleko náměstí San Babila, kde se opět ocitnete v místech luxusu a drahých značek. Zlaté nápisy, značky jako Gucci, Versace, Louis Vuitton a Dior. Mnoho bohatých lidí a nablýskaných aut. O této ulici se říká, že ztvárňuje životní styl bohatých Italů. Je to takové místo, kde se oblékají modelky a modelové světa a kde se konají různé luxusní VIP party.

Čtvrť Brera

Zajímavé místo kousek od La Scaly je Brera. Čtvrť dlážděných ulic, ve kterých naleznete muzea a galerie, starožitnosti a různé originální a mnohdy nekonvenční butiky. Mezi obchody je spoustu malých dílen nezávislých umělců a různé malé obchůdky s čímkoliv na co pomyslíte od šperků přes malované oblečení po tašky a boty a obchody s občerstvením. Vedle čtvrti Brera je rozlehlý park Sempione.

Corso di Porta Ticinese

Dobrodružná ulice nedaleko baziliky San Lorenza Maggiore. Jsou tu tisíce dveří vedle sebe do tisíce různorodých alternativních prostor. Potkáte party mladých lidí z různých subkultur, tetovací salony, obchody s gramofonovými deskami, skateshopy, vintage obchody nebo obchody se značkovými džíny.

Via Manzoni

Pokud jste milovníky Armaniho elegantních návrhů, pak zavítejte do ulice Via Manzoni, které Armani dominuje se svými obchody nejen s módou, ale rovněž s doplňky do bytů, stylovou dekorací a salóny, ve kterých si můžete nechat ušít oblek na míru.

Doprava

Do města

Letecky

Nejrychlejší a nejpohodlnější cesta do Milána je letecky. Často i nejlevnější. Pokud letenky koupíte s nějakým minimálním předstihem, budou vás stát za zpáteční cestu od 1500,- do 2600,-. Najdete ale i mnoho dražších letenek, celkově se pohybují až do 8000,-.

Přehled levných i klasických letenek najdete například na stránkách Honzovy letenky. Poletíte bez přestupu hodinu a půl.

Levné low cost letenky nabízí například easyJet nebo společnost Ryanair dalšími společnostmi jsou např. Wizz Airnebo Pelikan.

Letiště jsou tu tři, dvě Milánská a jedno v Bergamu

  • Milan Malpensa Airport – (MXP) je hlavní letiště, 45 km od centra města. Je to hlavní letiště pro mezinárodní lety se dvěma terminály. Letiště je moderní a přehledné. Z letiště do centra: autobusem, který jezdí každou půl hodinu, cesta trvá zhruba hodinu, jízdenka stojí cca 6€ vlakem, který jezdí každou hodinu, cesta trvá asi 40 minut a stojí 11€ taxi – z letiště je možné se dorpavit do centra města taxíky, ceny se pohybují okolo 80€
  • Orio Al Serio (Bergamo) – (BGY) je menší letiště, asi 50 km od centra města, kam létají hlavně nízkonákladové společnosti. Letiště má dva terminály. Z letiště do centra: autobusem, který jezdí každou půl hodinu, cesta trvá hodinu a stojí 9€. vlakem – v kombinaci autobus do Bergama, vlak z Bergama do Milána, cesta trvá hodinu a stojí cca 4€.
  • Milan Linate International Airport – letiště pro vnitrostátní lety a krátké mezinárodní lety, které je 7 km od centra města. Někdy ho nazývají také Airport Enrico Forlanini. Letiště má jeden terminál. Z letiště do centra: autobusem, který jezdí každých deset minut, cesta trvá 20 minut a stojí 1,50€.

Autem

Poměrně rychlá a pohodlná cesta je i autem. Pojedete z Prahy 8-9 hodin nejrychlejší (868 km) trasou přes Mnichov a odtud přes Vaduz či Innsbuck. Nejkratší trasa (786 km) vede také přes Mnichov a pak kolem Innsbucku, ale trvá hodin zhruba 12. Na rakouských a italských dálnicích budete platit poplatky za průjezdy tunely a jednotlivými úseky dálnic.

Existují stránky se seznamy konkrétních silničních poplatků jednotlivých zemí.

Autobusem

Cesta autobusem je poměrně dlouhá, trvá okolo 13 – 14 hodin. Na trase jezdí několik dopravců a ceny se liší. Nejlevnější zpáteční jízdenka je za 2200,- od Eurolines. Jezdí poměrně často a tak se dá zpáteční jízdenka nakombinovat tak, aby vám vyhovovala. Cesta trvá 13 hod 15 min.

Druhý nejlevnější je Flixbus, se kterým naleznete zpáteční cestu v rozmezí 2-3000,-. Ceny se liší podle toho, zda jedete v týdnu a nebo o víkendu a rovněž se tu liší trasy. Cesta tak může trvat 13 hodin, ale také 16 hodin. Je třeba si prostudovat jízdní řád. Nicméně spojů na této trase provozuje společnost dostatek.

Dalším dopravcem je o dost dražší Onlinebus vás tam a zpět odveze za 3000,- ve stejném čase 13 hod a 15 min.

Vlakem

Cesta do Milána je možná i vlaky. Je to ale nejpomalejší a nejdražší varianta s přestupy. Jedinou výhodu má neomezený počet zavazadel na cestu a pohodlí, pokud cestujete např. v lůžkových vagónech.

Cestu je třeba rozdělit na trasu Praha – Mnichov, Mnichov – Verona, Verona – Milano. Cesta bude trvat zhruba 14 – 15 hodin. Dle na sebe navazujících spojů. Vlak do Mnichova stojí u LEO Express cca 560,-. U Českých drah cesta stojí od 670,- za jízdu.

Trasa z Mnichova do Milána je dražší. U Německých drah cesta vyjde od cca 30€ za jednu cestu ve voze na sezení. Pokud chcete místo v lůžkovém voze, zaplatíte cca 90€. Jedna cesta vlakem tak vyjde nejlevněji na 1350,-, obousměrná tedy na cca 2700,-.

Po městě

Po městě se dá jezdit autobusem, tramvají a metrem. Doprava je podobná té naší. Na stránkách města si můžete stáhnout mapu jednotlivých tras městské hromadné dopravy a ceníky jízdného.

Metro má tři barevně oddělené trasy a je velmi podobné metru v Praze. Trasy jsou červená, zelená a žlutá.

Jednorázová jízdenka stojí 1,5€, celodenní jízdenka 4,50€.

Město Milán má vytvořenou aplikaci pro telefony, díky které si můžete kupovat jízdenky přes chytrý telefon. Jak si aplikaci stáhnete a co vše obsahuje najdete podrobně popsáno na stránkách MHD Milano.

Travel Card – město nabízí cestovní kartu, která je týdenní, měsíční či roční. Na ní můžete jezdit veškerou hromadnou dopravou zdarma. Pakliže plánujete zůstat ve městě déle než jeden den a cestovat za kulturou, módou či památkami, karta se vám vyplatí. Týdenní karta stojí 11,30€ a koupit ji můžete on-line na stránkách MHD Milano.